Historie Církve bratrské v Českém Krumlově

V Českém Krumlově byla situace evangelíků vždy velmi složitá, město bylo už v dávné historii přísně katolické. Příliv evan-gelické zbožnosti nastal v 16. století příchodem luteránů a novo-křtěnců. Především koncem století, za vlády Petra Voka
z Rožmberka, který se i s manželkou hlásil k Jednotě bratrské, nastaly evangelíkům „zlaté časy“. Dostali svůj kostel, kněze
i školu. Dokonce i katoličtí duchovní podávali v Krumlově na přání věřících Večeři Páně pod obojí a počet evangelických věřících prudce rostl.

Začátkem 17. století se všechno změnilo. Petr Vok byl nucen prodat panství a evangelíci začali být omezováni. Přišli o školu, kostel i kněze. Městská rada stála na straně katolíků a krumlovští jezuité měli silné slovo. 11. 11. 1616 bylo nekatolíkům nařízeno opustit město, byly jim zakázány hlasité zpěvy, čtení a modlitby při bohoslužbách i doma v rodinách. Po porážce na Bílé Hoře byli evangelíci nuceni zříct se svého vyznání. Nový pán na Krumlově nařídil r. 1623 úplně vyhubit protestanty a vyznavače kalicha. Všichni obyvatelé museli přestoupit ke katolictví a na náměstí bylo demonstrativně spáleno 5052 náboženských knih, vybraných násilím z domácností na celém panství. Od té doby byli nekatolíci z panství vyháněni a tvrdě pronásledováni, což se na Čes-kokrumlovsku nezměnilo ani po tolerančním patentu císaře Josefa (1781).

Teprve roku 1872 přijíždí do Čech tři misionářské manželské dvojice z Bostonu, které začínají obrozeneckou práci mezi ne-katolíky. Přestože jejich činnost byla po několika letech zakázána, velkým tlakem ze zahraničí byla r. 1879 zajištěna Čechům náboženská svoboda a 3. 6. 1880 založena Svobodná reformovaná církev, předchůdkyně naší církve. Roku 1896 byl první samostatný sbor této církve ustanoven v Českých Budě-jovicích, kde v letech 1899-1904 působil kazatel Antonín Chráska. Ten s pomocí kolportéra biblí Vernera rozšířil práci i na kazatelské stanice Český Krumlov, Trhové Sviny, Ledenice a Vrcov. 

Po roce 1918 naše církev odmítla z věroučných důvodů sloučení se vznikající Českobratrskou církví evangelickou a hlásí se k odkazu Jednoty bratrské. V květnu 1919 se přejmenovává
na Jednotu Českobratrskou, která po připojení slovenských a polských sborů přijala roku 1967 název Církev bratrská.

V období mezi světovými válkami se sbor Jednoty Českobratrské v Českém Krumlově scházel nejprve v pronajatých prostorách, později od r. 1933 v modlitebně v Důlní ulici na Ple-šivci, kterou si vlastním nákladem opravili a vybavili. Společenství mělo také svoji knihovnu a provozovalo dobročinný spolek Betanie i další rozsáhlou charitativní pomoc chudým.

Za války se čeští protestanti v Krumlově scházeli pouze tajně v rodinách. Činnost sboru i pravidelná setkání byly obnoveny teprve po skončení 2. světové války. Scházeli se v Horní ulici
č. 147.

S nástupem komunismu se změnil postoj státu k církvím. Přísný dohled se přiostřoval, společnost ovládlo ateistické myšlení. Kazatelé byli sledováni, nesměly se konat akce pro veřejnost, Bible se četla jen ve shromáždění pod dohledem Komunistickou stranou pověřených osob, které z každého shromáždění posílaly písemné hlášení. Tyto osoby pracovaly v utajení jako tzv. „důvěr-níci“ a členové sboru o nich často ani nevěděli. Stát se snažil „uklidit“ církev z očí veřejnosti.

Od roku 1972 do 1990 bylo společenství spolu se sborem adven-tistů nuceně přestěhováno do nehostinných, vlhkých prostor v přízemí Vlašského dvora. Laici mohli sloužit jen po získání tzv. „malého dekretu“, což jim ovšem přinášelo velké politické potíže např. v zaměstnání.

Po politickém převratu r. 1989 se situace církví změnila. Po ně-kolika stěhováních se společenství mohlo vrátit zpět do Horní ulice. Sborová činnost se oživila a začali přicházet noví lidé, hlavně mládež. Uspořádal se koncert v hotelu Růže, veřejná evangelizace, věřící se scházeli na různých společných programech, biblické hodině i skupinkách po domech, pořádaly se neformální akce v přírodě. Do hlavního sboru se jezdívalo na sbo-rové dny a společná odpoledne. Kvůli restitucím však sboreček o prostory v Horní ulici přišel. Krátce se shromáždění konalo v hotelu Růže a v roce 2004 město Církvi Bratrské pronajalo stávající prostory na sídlišti Mír, které byly vlastním nákladem upraveny pro sborovou práci.

V roce 2009 se naplno obnovila misijní a sociální práce sboru CB. Pořádaly se misijní akce, kluby, letní pobyty a široká sociální práce pro bezdomovce a chudé lidi. S růstem společenství došlo v r. 2019 k rozdělení na dvě skupiny – stanice Sboru CB České Budějovice (momentálně sídlí na ulici Urbinská) a nově také stanice Sboru CB Elim Písek (Tovární 66), která se zaměřuje hlavně na sociální službu potřebným a misii mezi nevěřícími.

My jsme Elim. Naší touhou je vybudovat zdravé křesťanské společenství, které bude oslavovat Boha, vést hledající lidi
do Boží blízkosti a pomáhat potřebným ve svém okolí.

zpracovala D. Maňásková